Poslední pozdrav na cestu za oponu.

Poslední pozdrav na cestu za oponou.

Škoda
že Vám nemohu dát ochutnat
svůj chléb
který jsem pekl o půlnoci
kdy všechno ztichlo
jen vteřinová ručička
(ne)milosrdně dělala svou práci...

Člověk si může říkat
co chce
ale nakonec jde spát
se samozřejmou vírou
že se ráno zase probudí...

Možná až poslední dny
se podiví
jak lehce pod ním praskaly větve
když se trmácel hustým lesem
při hledání své cesty

a najednou se cesta ztrácí
a větví je všude plno
jako by právě ony
hrály hlavní roli
od samého počátku.