Výkřik z hlubin

Upadám do hlubin svého myšlení,
nořím se do tmy,
která mě pohlcuje,
slábnu!
Mé tělo je bezvládné,
nechci!
nemůžu už vstát!
Tma,
tma a nic víc.
Svět se pro mě zastavil,
kdo jsem já?
Čím jsem bez tebe!
Lásko má ztracená.
Zima mnou prochází,
když vzpomínám na naše líbání,
na tvé hebké ruce,
tvůj úsměv....
Dost!
Mé tělo mráz pohltil!
Mé srdce je se svou vládou ukonce,
temnota se vkrádá
Psst!
Slyšíš ji?
Je blíž a blíž!
Bere mi dech,
má poslední slza se skoulí
a pak nic jen tma
a nakonci světlo,
ale co to?
Má jediná,
mí veliká láska na mě čeká,
ten kdo měl mě skutečně rád,
kdo mé oči povede v té tmě,
opouštím vás moji drazí,
má poslední myšlenka odchází se mnou
a na rtech zůstane poslední polibek
vám to vám
moji drazí poslední
sbohem vám všem
sbohem mé trápení
a buď zdráva lásko má!