pro lyylii

Smýšlíš o věcech hezkých,
díváš se na nebe,
a oči tvé tváří se převelice laskavě.

Lyylii to je jako lilie,
krásná květina na dvoře,
tak jako vše co tu zvoní, a létá
dokola, nahoru, dolu a zpět.

Vlastníš království jantaru,
I diamanty lesklé na hrudi tvé,
Šlechetným úsměvem vybroušené.

Jsi jako víla z pohádky,
Spíš na louce uprostřed lesa,
Ebenovým dřevem vykládaném,
Místem sluncem zalitém.

Rád bych se ti díval do očí,
A říkal ti jak mi chybíš,
Doba však je již pryč.

Že říkáš - vrat´ to zpět?
Excelsis deo - to bylo pro mě!

Prohloubením jámy lásky,
Ovadlé květinky v misce,
Znamenitě uleželé v květináči,
Na rohu okenice tvých tváří.
A proč to vše dělám, vzpomínám,
Lásku která odešla?

Jen smutný jsem,
Snil jsme že
Excelsis deo splní se!
Myslím však že už nastal čas.

Tobě hodně štěstí přeji Lyylii,
Excelsis deo je jen báseň!

PS. doufám že se nezlobíš LyyLii ale již dlouho jsem ti nic nenapsal. Tohle je opravdu moje poslední básen věnovaná tobě. Víš že pro tebe jsem napsal nejvíce básní. To je krásné. Pořádně si to přečti a doufám že pochopíš co ta básen v sobě skrývá. Je to taková malá hádanka...:-)))