Dvacátý století

Hodím si kostkou. Zátkou od vína.
Úsmevem. Platonem.
Chci zahodit vše co stejně začíná
lásky "na honem"
někoho na chvíli mít
nebýt sám

Svírám v mladé ruce Nezkušeně
Tvůj šepot
Miláčku Dnes by už neměl
o Tobě nikdo
psát

Potkávám lidi. Stará žena pláče.
Krčí se v koutě.
Sama. Všichni se dívají.
Míjí tu smutnou
krásu
Modlí se. Prosí anděly.
Manon byla taky mladá.

Miláčku Běž za ní
Ona tě potřebuje víc
Běž lásko Utíkej
třeba jako vítr
ve vlasech po pěšině
Miláčku běž mezi baráky
a jejich stíny

Dokud lidi věří na zázraky
když milují se
s pocitem
viny