Ste(s)zk(a ) života

Stezka života,
cesta to dlouhá,
kamsi ubíhá,
má života touha.

Stesk sebou nese,
střípky krásy,
žel nikdy neunese.

Krajnice života,
dvě linky jsou,
baculaté obloučky,
kulaté jarní obláčky.

Stesk,
tesknícího,
na křižovatce života,
na místě sladké hořkosti.

Stezka a stezička,
obé to cestičky,
vedouce do nezmáma,
znali jsme již od pradávna.

Jedna lepší,
druhá horší,
první klestí,
druhá štěstí.

Teskný bojovník,
pravdu hledající,
o stezce nepřemýšlí,
volí první, kráčí druhou.

Dále cesta nevede,
špatná to volba,
obraceje se,
stezka nenávratná.

Smůla, konec, finíto.

Vzestoupil anděl v nebeso,
vidíce lidské těleso,
běsnící uprostřed života.

"Zastav se a slyš!"

"Rozum uchop v hrst,
vyplň cestu na plno,
dva úkoly máš."

Odstraň stesk a nářky,
naveď lidi na cestu,
stezku jejich života.

Zde tvůj úkol zkončí,
oslavený buďež,
duše tvá se vrátí,
pracuj jak jen můžeš!

Moudrý kdož to vykonal,
duše jeho se vrátí,
Smilujme se nad těma,
co se už neobrátí.