Pohádka

Je jedna hodina po půlnoci,
či dvě hodiny nad ránem.
Ja chtěla bych být Dartaňanem,
Sheakspearem či Ciránem.

Ciránem co odhazuje svůj širák v dál,
já odhodila bych své svědomí,
myšlenky, život spackaný co mám.

Své činy, kterými tak těžce raním,
sebe, své blízké, přátele,
vím, že s tím si teď asi neporadím.
Pohádka nezačíná vesele.

Život trpkne mi s každým nadechnutím,
začínám myslet na zítřek,
co bude, až se ráno vzbudím?

/Mušketýr už mě nepolíbí,
láska se zlehka ztratila,
klobouk se někde v dálce choulí,
tak nebreč...
pohádka skončila/