Proč to nedokážu

Spím a sen se mi zdá,
Že je vše tak, jak být to má.
Spokojena jsem se životem,
Věnuji se jen svým dětem.
Miluji svého manžela,
Jiného ani bych nechtěla.
Jen pro ně býti vědmou,
Udělat vše dřív než si řeknou.
Jen pro ně tři dýchat,
Samá hezká slova jim říkat,
Probuzení a realita,
Sen je velká absurdita.
Utopie, kterou nedokážu,
Problémy, které nepřemůžu.
Proč život není jak sen,
Proč nežiji v noci, když den
Ukazuje vše v světle jasném
A my tím světlem jenom hasnem.
Den, to je velké zklamání,
Co do očí slzy nahání.
Chtěla bych snít si svoje krásno,
Ve všem mít vždy jen jasno.
Smutek a zlo rychle přejde,
Řekni mi, proč to nejde?