Očima brášky

Proč mi říkáš debile?
Vždyť jsem tvoje krev tatínku!
A nejsem dítě zletilé,
tak proč daruješ mi tuhle vzpomínku?

Facka střídá facku,
tatínku,tak proč mě biješ,
proč mi říkáš fracku?
Přeju Ti,ať v pekle shniješ!

Jenže Tě mám přesto rád,
i když řveš na maminku,
hrajem si,když chci si hrát,
ale jsi zlej tatínku!

Nejsem debil,ani kretén,
jsem jen tvoje děcko,
co všechno bere letem světem,
tak zhebni za to všecko!

Tolik slz jen kvůli tobě,
co po tvářích nám tekli.
ať maminky nebo moje,
stejně jsme jim neutekli.

Miluju zvuk svýho smíchu,
za to ty máš zlozvyk,
a až potlačíš svojí pýchu,
tak se tati ozvi!!