Dívám se na řeku a sním

do dlaní očima
maluju duhu
mraky podepřený
o nejbližší strom
mrkají z výšky
panenka z porcelánu

slunce ten
oheň bez popela
až pod jazykem
spálí chuť
na milování

už skoro bez dechu
sahám
na dno tvojí tváře
nerozumím
tvým povzdechům
vždyť jsem tak blízko

léto líně podřimuje
v misce čaje