Bráchovi

Když jsme byli malé děti
ach,jak ten čas rychle letí,
často jsme se škorpili,
potom slzy ronili.
Vždy křičely jsme já a Líza
"maminko, ať nedolízá!"
chtěl sis s námi taky hrát,
my začaly jsme se ti smát.
Když chodili jsme po venku,
měly jsme z tebe panenku,
do sukní tě navlíkaly,
náš bráška je přece malý!

Než si někdo všimnout stačí,
jejda, seš o hlavu větší!
Najednou seš velkej brácha,
co na nás, sestry, dává bacha.
Když vezmeš si kladivo,
už nedržíš ho nakřivo,
zastaneš teď plno práce,
čas s tebou není bez legrace
a když potřebujem pomoc, radu,
už nejsi jen ten malý vzadu.
Za tebe ruce v oheň dáme,
jsme rády, brácho, že tě máme!!