Povídání když už nic nejede

Rozkročila se nade mnou noc
A tma si nade všemi strachy
tiše hrála
na majitelku všeho smutku
Když nevidí se na krok
Pak na stonky lamp
Rozvěsila plamínky
Sotva velké do dlaní
To aby kolemjdoucí
Jí,Krásce, mohli závidět
Co stáří proměnila
v úžas
Tmu převlékla
Do šatů
Když rozkročí se noc
A do daleka sahá
Pak najdeš, věř
cos ani nehledal
Snad výkřik z nenadání
Možná slzu v poušti
S každým rozžehnutým světlem
Další polibek

***

Když jde se a dost pomalu
Tak aby řeka
Tekla hop, hop pěkně do kroku
Stačí úsměv a ona noc
Je svůdná dívka k polibku
Když jde se a stín se s druhým
Nesetká
Stačí prudké nadechnutí
A světlo,svíce milióntá
Hoří na tvou počest
Jsi doma
A město tě zná
Opozdilce,básníka bez talentu
Jsi motýl na dlani
moudré ženy
Necháš oschnout křídla
od vína,
Když jde se a lehce mává křídly
Pak stojí za to
Být zas jednou
milencem
Pod okny
stověží