Prozření

Ač zdá se všechno jasnější než kdy bylo,
tvojí tváří neprochází radost či smích,
zkus to znova a nová slova radši použij,
je tolik věcí, jak to říci, jak to přesně vyjádřit.

Znám tě už takovou dobu a tolikrát zapadlo slunce,
ale stále věřím, že ať mi řekneš cokoli bude to správně,
říci věci narovinu, jak je cítíš je totiž důležitá věc,
kdo nemá radost ze života, prakticky žádný život nežije.

Proto se ptám stále znova: Proč to všechno trápení??
Jak zastavit ty hodiny, které stále jdou a nepřestanou??
Jak najít správné dveře, do kterých sedí klíč v mém srdci??
Proč je těžké říci člověku, kterého milujete, co vlastně cítíte??

Otázek je stále mnoho a odpovědi stále žádné,
ráno kávu si dává, jak se vždycky stává,
foukající vzduch mi prolétává kolem hlavy,
když přemýšlím, co se stane, co dnes udělám.

Odvahu a dobré srdce musíš mít, ať rozumíš,
stát v dešti na cestě a čekat na tebe,
zachraň mě a já zachráním tebe a vše bude dobré,
slzy usušíš si kapesníkem, ale zlomené srdce spravíš velmi těžko.

Stále vidím lépe to světlo, které svítí do mého nitra,
náhle změní barvu kdo ví, co to značí a proč to tak mění mou osobu,
náhle se vlákno v žárovce nad mou hlavou rozsvítí a vše mi dojde,
co stalo se a co všechno musím udělat, co ještě musím napravit.