lidi a já

když jedu busem,
vidím lidi,
všude kolem sebe
/smějí se a povídají si/

zdá se mi neskutečné,
že můžou tak žít…
je to snad věčné,
/šťasným být…?/

ne! to já neznám
/už dlouho…/
dívám se k hvězdám
/a je mi smutno…/

ty hvězdy, jak lidi
svítí a září…
a já mezi nimi
se smutnou tváří…

proč necítí co já?
proč nevidí ten strach?
/strach ze samoty…/
/strach z ublížení…/

ano, mám strach
/…strach z lidí/
a přesto ten strach,
/co druzí necítí/
zápasí s touhou…
touhou po nečem,
co má smysl…
touhou po něčem,
co rozsvítí mysl…
/…zastřenou a prázdnou/

chci taky být
těmi lidmi…
smát se s žít

…ale nejde to…
nevím, jak na to
není tu nikdo,
kdo by mi ukázal
cestu…mezi ně…