VERITAS ODIUM PARIT???

Pozoruji proud řeky
(z mostu pod Zámkem je to nejlepší)
Je čirý a průzračný
(právě dnes)
ale bývá takový i jindy...

Přes skalní prahy škobrtá
Její tok šumí a vzlíná
je to příjemná řeč
do ranního ticha...

Ale nese i obraz noci
co právě odběhla
Vidím pít jelena
Vidím omoklý šat
a rozechvělé děvy
tam v rokli pod Skalkou
co přeskakují přes kameny
svůj tanec víl

Je ráno
pondělí dvacátého čtvrtého září
roku dvatisíce sedm
Z podzámčí vrací se ztracení milenci
někam do včerejška zpět
Možná si chtějí vzpomenout
na něco z minulosti
Možná se nemohou rozloučit

Čekám na světlo
a myslím na to vše
v čem tápe svět
V čem utápí své bídné blábolení
ve snaze sdělit aspoň kousek pravdy
A jako míč co odskakuje od stěny
kde pravdy jiných dávno už jsou psány
Od nich odráží se zpět...

A všichni prudce vracejí svůj míč
tupě proti zdi
až zní to bolestně
V ranním tichu rozhléhá se jejich křik
ve snaze umlčet šum říční vody
tu nekonečně věčnou pravdu
když pod Těšínským zámkem vzpění se přes skalní prahy
a pohrává si jako dítě
s vlnkami a kadeřemi
Jsou průsvitné
Tak ranní přísvit zvolna zvedá oponu dne

QUO VADIS DOMINE

Odkládám odpověď jako každý den
Míjí mne holubí pár
Slétá do řeky
Usedá neslyšně na kámen
Ta dnešní noc byla delší
než bývá obvykle
Jsme unavení klamem
Jsme znaveni potupou
Jsme znaveni žalem
Jsme bolest srdcí
kterou snad nic už nezastaví
A zatím co čas míjí
Jak ranní vánek zmizí v nenávratnu
Stojím zde nad řekou v tom vlhkém ranním chladu
Čekání na světlo je delší života
abych zvěčnil chvíli
kdy narodí se nový den
a slunce prosvětlí práh našeho bytí

QUAE EXPETIT ANIMUS, LIBENTER CREDIT!

Řeko
plyneš věčností
Do dalekých moří neseš všechny naše hříchy
A pak plyneš zase zpět
Vracíš se k nám po obloze...

Zatím co pomatený lidský svět
se tluče okolo svých smetišť
a uléhá na plesnivé matrace
svého zmrzačeného a bídného živobytí

TEMPUS SILICES ET ADAMANTA TERIT

Snad...