Jsem paradox

Toulám se nocí s paradoxem,
mou totožnou identitou..
ano já vlastně, tím jsem ..
tím zdánlivě klamným paradoxem..

Miluji tmu však toužím po světlu,
vstávám a zároveň tisíckrát upadnu,
na nohou stojím přesto se nezvednu,
jsem několik mílí od tebe a však zároveň tu..

Máš mě rád a přesto nenávidíš,
miluješ a přesto špatně smýšlíš..
Potřebuješ však nemůžes vystát,
krásným snem, jenž v můrách dá se zdát..

Hladím Tě a zároveň fackuji,
bez Tebe za ruku Tvou putuji,
nevěřím a tím i slibuji,
že víc a víc nenávidím a miluji..

Jsem Tvým přítelem co kudlu do zad dá,
lživou větou tvrdím, že jsem upřímná.
Kážu o mravnosti však sama jsem slídivá,
nohy podkopnu, když se nikdo nedívá..

Jsem děckem v tělu dospělého jedince,
samostatná však utíkám k mamince.
Pro tebe nic, ukryto ve slově více,
odpor prosupující touhou spatřit opět mé líce..

Oplývám krotkostí největšího cholerika,
však víš, kdo jsem a jak se mi říká...
Ať toužíš po mě, či mě máš dost ..
máš smůlu, udělá vždy pravý opak ..
Jsem tvůj základní paradox !