Ponurý
Anotace: blbost, ale taky jsem to psala já
Ponurý
Jak ponurý se může státi
Večer obyčejný
Měl být něžný, hezký, krásný
Pro nás jak stvořený
Ty teď sedíš s matkou mojí
Vykládáš si s ní,
A já trpím
Tiše trpím
Choď si radši s ní
Má žárlivost nadpozemská
Má bolest a i můj strach
Chtěla jsem Tě
A mám ---
To je jasný
Toť můj krach
Ty jsi sobec
Pouhý sobec
Mně se nevěnuješ vůbec
Ty jsi zlej jak partyzán
To bolí tak a pálí
Jak vyfouknutej míč
Jež válí se v dáli……..

Komentáře (0)