Ó múzy na kolejích

Modrooké kvítí nad sto pokladů
azurem se svítí
v truhle pravdy
a filozofickejch výkladů.

V domě na náměstí,
kam chodí Slunce spát, jiní hledaj své štěstí
a berly vřelých řečí, jak je správně opírat
o pyšná slova z jedné lodi
plující nebesy.

*Druzí hledaj*:

Večerní pád hvězdokupy
do pavoučích sítí.
První doušky mariánky takhle opravdově.
Loňské sliby zmáčené v Tenessee
a čekání na lásku,
co tě zasytí.
Fígl jak utopit nadsázku
v slzách dojetí.

*ALE*

Já hledám Tvé okno
do tmy rozsvícené
od půlnoci do rána.
Knížky Tvé složené...
Na sklonku bílého dne...
Hledám rozum,
co říká mi ne.
A kolej číslo pět,
ve snu i při soumraku rudne
slunečním étosem.

Jen sebe v tom studentském mumraji ne,
zatím nenašla jsem.