Drahý "příteli"

Kdo ví jak to bude dále, můj drahý..
nevím, váhám snad, nevěřím?
Že tentokrát tu díru mezi námi zpravím..
Nevím ani jestli chci ..
Chci s Vámi zůstat v „sevření“ nebo útéci?

Co dal jste Vy mne a co já zas Vám?
Možná máte pravdu příteli ..
Že jen pesimismus znám ..
Ale to je přeci také druh určitého žití,
tak neviklejte mě v mém obyčejném bytí..

Naivní jsem, říkal jste, možná máte pravdu ..
že v myšlenkách na „lásku“ s Vámi chřadnu..
Však není cesty k pokračování,
chválení, vyhledávání a osočování...

Je konec drahý příteli, snad zapomněl jste už?
Ja infantilním životem žiji?
Jaké postavení k vám si udržuji?
Nechápete ? Či chápat nechcete?
Tak prosím, nejistotu ve mne popřete..

Možná je chvilkový pocit mi dává,
že egocentrismus Váš to se mnou vzdává..
Však upřímně, poprvé mi to nevadí..
Občas stává se, že dva si neladí..

Řekněte mi drahý, čím to je a proč?
Že nemůžu být s Vámi a přec se mi stýská...
snad myšlenky, city, srdce naše jsou si blízká?
Ne milenecky, ale ..snad přitahuje Vás, to, čím jsem..
sám to víte, nazval jste mne tak .. paradoxem.