Ve 4 ráno

V pokročilém opileckém stádiu,
uchýlím se opět jen k rádiu.

Za příchodu přesně tři padesát,
jsem ráda, že ještě můžu stát.

Jak už to tak bývá,
noc s ránem splývá.

Jako vždycky po flámu,
oddávám se salámu.

Zauzená šunka s chlebem,
je pro mě teď zlatým hřebem.

Mé chutě v draku stěží
zkrotíš, ty neznaj mezí.

Ach jak lahodná je mi teď ta šunka a chléb včerejší,
však jindy ohrnovala bych nos, kdyby nebyl novější.

Chléb je možná postarší kousek,
dnes mě balil ale Otakar Brousek.

Možná, že to nebyl on,
pro všechny byl ovšem šampion.

Že si na mne dovolil,
uzdu touze povolil.

Telefon já jsem mu asi dala,
nevím, bo sem vůbec nevnímala.

Ďáblovo zlato sedmnácti procentní,
mysl tvou úplně zatemní.

Proto...

Doufám, že nedělala sem zas ze sebe vola.
Doufám, že ten Brousek nikdy nezavolá.

:-)