pohledy do tmy
mé srdce hojí
snad se nebojí
dotknout se plotny.
Koušou a škrábou
chtěli by ven
radost zrádnou
vysvobodit jen.
Mám malý stolek
v přítmí a v rohu
jsme malý spolek
věrný jen bohu.
známí mi řekli
už jsi tu zas
smáli se jak vzteklí
rupnul jim vaz
klenul se tiše
nad tělem mým
skončil když přišel
se srdcem proklátým.
Kulatý dotek
smotaný len
odřený loket
písek vrytý do kolen.