Už nejsem dítě

Básník, jenž neumí psát
..dlaně, jenž neumí hřát..
Lidé, jenž zapomněli se smát
...a s dětmi si na schovávanou hrát../ty dětské chvíle beztarosti/

Chtěla bych dítě zas být
..a s pohádkou v ruce o dobrodružství snít..
Chtěla bych.../ach, to přece nestačí/
Chci...../ano, to mi snad zatím postačí/

Slunce najednou ztratilo svou zář
..růže, své poslední trny..
Lásku vystřídal chladivý mráz
..vrah, bez jakékoliv viny

Nemám talent, neumím psát
..přesto si dál budu na básníka hrát..
Slzy pomalu stékají z mých očích
...chci dítě zas být,snít i v probdělých nocích

Mám pocit, že duše se rozpadá
..bezmocná padám na záda..
Tma mě obklopí
..světlo opustí..

..,,Pomalu vstupuji do světa dospělých/zvyšuje se můj počet nocích probdělých/Vy co ještě pořád sníte, uznejte, já už přece nejsem dítě/víte?/..