Loď bez smyslu...

Zvedl se vítr, voda se zčeřila,
kapitán dal kotvu zvednout.
Plachty se napjaly, loď se rozjela,
teď nechci s tím seknout.

Už dloho na té lodi pluji,
tak proč vyskočit zrovna teď?
Doplavu jen k dračí sluji,
musím se rozhodnout hned.

Je to tak těžké, vědět co chtít,
ta loď mě někdy dusí.
Už měl bych snad jít,
snad mě to časem pustí.

Můžu se utopit nebo žít dál,
není žádná třetí možnost.
Je to jako zrůdami přeplněný sál,
strach mám z toho až na kost.

Tak budu dál plout a přemýšlet,
snad jednou budu zas šťastný.
Osud dál bude mě zabíjet,
jednou mi to bude možná jasný...