Život jako cesta

Kam bych se vracel?
Vždyť tam to už znám,
já v cestách se ztrácel,
kam jít teď mám?

Já cestuji spěšně,
jen tak, ze dne na den.
někdy mi je směšně,
asi hledám svůj sen.

Cesta má je předemnou,
tak na co jít zpět?
Hledám dálku nesmírnou,
tam je pro mě svět.

Otočit cestu mou?
Teď? A proč?
Už nohy mi o něco lépe jdou,
tak se kolo lépe toč!

Já na návrat myslívám,
večer co večer, i ráno.
Však rozmyslu týž nemívám,
asi cestou je mi dáno.

Já vyčkávám holoubka bílého,
s psaníčkem, či se zprávou.
Hloubka, hrdličku, něco tak milého.
"Vrať se zpět, za mámou."

Já na cestě své štěstí našel,
trocha porozumění a volnosti duše.
Pro to jsem tak daleko šel,
proto jsem nešel nohu v suše.

Cesta mě někam vede,
kdybych tak věděl kam.
mě již v zádech zebe,
vždyť cestuji stále sám.

Teprve mi je dvacet
a mě již cesta omrzela.
Já vrátit se chci hned,
ale cesta je mi dlouhá.

Cesta byla dlouhá,
a vlastně zpět kudy?
na mě padla myšlenka chmurná,
vždyť zklamali mé pudy.

Já bloudím tedy světem
a hledám cestu svou.
Kéž by to šlo spěchem,
jít zpět tou cestou mou.