Já, květina..

Proč houpeš mě ve větru věčných nadějí?
Dík tobě ženu do květu
a tak bych se raději
dočkala pohlazení
vždyť pro tebe kvetu všemi barvami
tak proč mi pořád říkáš
neboj se
vím, trpělivost růže přináší
a i za cenu bolesti a zklamání
vyplatí se věřit, doufat.

Proč mě pořád kolébáš
když ve mě zuří vichřice
mé květy za chvíli opadnou
a stonek uvadne
a když mi budeš chtít znovu říct
čekej
další lístek mi upadne
bude pozdě
a já přesto zhynu s pocitem,
že život plný čekání na tebe
nebyl marný.