Laaska se neprobouzí

Když svítá, ranní rozbřesk ozáří mé slzy
jež nadělila další noční tma

Když svítá, temné nebe pořezá se o bledá nebesa

Steskem sprobodaný spánek, ulpěl mi na víčkách
...další řasa spadla a přání se neplní

Oči chtěli by stále snít
...avšak netouží než čas přemluvit

City stávají se tíhou, jež mne oněmí
neboť nitro touží přemoci mou bytost,
že čas promine ten úděl

Ach, Nejdražší, kéž by rozbřesk přišel až v den Tvého návratu
a svítání nepálilo pohled můj.

Bolest je to jediné co nás učí,
jak udržet sny a přání, stůj co stůj!

Ale moje duše prahne!
...bez Vás je sama, jak by celé lidstvo zmizelo...

O téhle Lásce se mému Světu nesnilo...

Miluji Vás Zázraku!
...dobré ráno neb snad přání dobré noci?!
Oči vítají probouzející město,
s časem boj marný,
já nemohu nic zmoci...

Ovšem Láska, ta se neprobouzí...
LÁSKA NIKDY NESPÍ!!!