příběh

A vymyslel jsem příběh, byl plný lásky, něhy,
však došla mi v něm slova, tak zůstal otevřený.

Vymýšlel jsem osud, co by nebyl smutný,
však slzy a mokré ruce slepily mi papír.
A horké věty rozpily se v řeku, tou odplula má touha
……konec je v nedohlednu.

Už nenašel jsem slova, která by byla hezká,
však srdce psalo samo, jaká je láska těžká.
Jak miluje a nesmí a pomaličku zmírá,
to srdce psalo příběh, kde ztrácela se víra.

A když upustilo pero, byl papír plný smutku,
co list to kousek osudu a nesplněných skutků,
těch stránek plných naděje
a já sním chřadnu ze zármutku.