Smrt

Jednou takhle pozdě v noci
sním i přec, že bdím.
Vím, že nic není v mé moci,
- divný úkaz zřím.
Oslnivá záře jasná
oslepí mě včil.
Žeby přišla smrt předčasná?
- nevím, zda jsem žil.

Tiché kroky, závan větru,
mrazení v zádech mám.
Vejde člověk v tmavém svetru,
přichází zcela sám.

Velké ruce, křivý nos.
na zádech hrb má,
jdoucí bez bot, zcela bos,
květinu mi dá.

"Co zde hledáte?
Naháníte strach!
na co čekáte,
jste-li snad můj vrah!"

Skřehotavý hlas
protne ticho mlčenlivé,
snad zastavil se čas
- jen vyčkávám trpělivě.

"Poutník jsem a žízním
-zcela unaven
a hlady se trýzním
-už snad padám jen.
Proto úpěnlivě prosím,
smím - li zde spát,
neštěstí ještě nenosím
- byl bych moc rád."

Moje oči zalesknou se,
stéká slza po tváři
a ten člověk najednou se
velmi divně zatváří.

Jeho dosud modré oči
mění se a divně hoří.
Ruce velmi divně stočí,
cos na čele se mu tvoří?!

Velké drápy, ostré zuby,
dravé oči krvavé.
Dlouhá slina stéká z huby
na jeho ruce ledové.

Hrůza mě jímá,
velký strach mám,
on ho však vnímá
- jsem tu s ním sám.

Rohlédne se kolem sebe,
ostrý kámen v ruce má,
vnímám jenom čisté Nebe,
poslední ránu mi dá...