Tenkrát

V té chvíli jsem prudce couvla
a dosáhla nejnižšího bodu
na své pouti
s pocitem že svět se hroutí
nevěděla jsem
co dál

Jediným mávnutím všechno bylo pryč
jako bys vyměnil u všech dveří klíč
stála jsem pod okny
co zdála se mi cizí
stála a hleděla
jak jistoty mizí
jak kutálí se do tmy korálky mých dnů

Slzy které nevybrečíš se ukládají na srdci
tuhnou a tvoří krunýř podobný ledovci
a nepropustí paprsek dovnitř ani ven
možná jsem měla plakat déle než ten den
a možná ses pak snažil
stavěl mi kolébku ze slovíček
a všechna narážela jak tenisový míček
do toho krunýře co potřebuje čas
Ač obklopena tebou
zůstala jsem sama
a trvalo dlouho
než věřila jsem zase v nás.