Vteřinu po válce...

Kastrůlek na zbytky,
za plaňkami kytky,
hřejivé zápraží,
klubíčka koček.

Svěšené dlaně lip,
podnásepní dvorek
probodnou prsty stínu.
S večerem vztáhne ruce vzhůru
paní věkem z křivek
do oblouku překuta.

Výkřik ocele ze světové války
křičí ze sna ta rána,
jež provdala ji samotě.
Hřbitůvek stojí nedaleko
padlých hrdinů
dávného květnového rána.

Ulice ovládlo ticho,
posledního muže dech
po válce vteřinu
explodoval.

Šeříky nevkusně vlály,
lkaly nad bezduchými těly,
v tlukoucí náhrobní sloup
ztuhla čekající srdce.

Havraní vlasy pokryly
návěje let,
vyběleny i kameny
těch navždy mladých.

Láska poddajná vzpomínkám
vryta do vrásek
zbyla.