Kůl v srdci!

Stůj při mě můj příteli!
Dnes srazíme k zemi tisíce...
Vojákova mysl ve stroj se promění,
za svitu měsíce...

Zas slzy a krev prolily svatou zem,
památku nočních můr pak odkryl přicházející den...

PROČ?!!!!!

Se svítáním muž podpírá umírajícího přítele,
nejsou to vojáci jen lidé co smůlu měli...
Spár lidské chamtivosti a dravosti sevřel je.

Neznámý pak ten den pohřben byl u jezírka horského,
tam kde u rybolovu o budoucnosti vždy snili...
V harmonii jejich životů bylo cosi krásného...něco...

Po přátelství zbyli jen vzpomínky a náhrobek opuštěný...
Zde leží muž jenž věřil v lásku,
proč naše málé údolí přilákalo tu mrchu válku?!
Co ze života uděla ti potápějící se vrak.
Tvé duše tíživý prach...

Muž odchází z hory hlavu skloněnou v spálenou zem,
kvůli rozmaru desítek...
Milióny tehdá ztratili pod troskami svůj sen...