Dej pozor na kapky

Večer neúprosně plačtivý,
snad Andělé světa smutnili.
Nebesa zamračeny, deštivý,
proudem slzy ronily.

V obětí dešťového příboje,
za ruku jenž teplo vytváří.
Snad toto teplo a láska, oboje,
vstup zimy pod kabát zaráží.

A Ty jenž vedle mě kráčíš,
Ty co i máš mě prý rád.
Zimou sotva mi stačíš,
a chtěl bys mi své teplo dát.

Jsi milý to mě potěší,
dívej se slza z oka stéká,
to že je neprává, to se neřeší,
dešťová kapka jen víčko smévá.

S obavou v duši Tě opouštím,
se strachem na čelo líbám.
Oči z Tvých očí nespouštím,
a pak, jen již za Tebou se dívám.

V plačtivé náladě nebes pospícháš,
déšť smévá i stopy, kočičí ťapky.
„Dávej pozor“, a Ty, jen se usmíváš,
„Na co? Na dešťové kapky?“