That´s me!

Všemi lidmi zrazená,
pláče v noci plné křiku.
V mysli slova zmatená,
jen dávají sílu jejím vzlykům.

Slza slzu střídá,
avšak zájem nebudí..
Je bělejší než křída,
i sluníčko ji zastudí.

Vzpomíná na dávné časy,
časy,kdy se smála.
Teď pod peřinou pláče (asi)
jakoby se bála...

Z čeho má strach nepoví,
přišla o vše,o co mohla,
a její kůže napoví,
že ani žiletka jí nepomohla.

To krásný už je dávno pryč,
tak co teď asi dělat mám?
Když od štěstí ztratila jsem klíč..
Nedivte se,vždyť jsem to přece já!!