VZKAZ

Já díval se dnes na nebe a hledal hvězdu svou.
Tu , kterou mněl bych pro sebe, ač nemůže být mou.
Já hleděl tiše skrze stromy, můj dech se vánku podobal,
tu spatřil jsem ji padat k zemi jen malý kousek opodál...

Já tiše kráčel vstříc mé touze a kroky měnily se v cval,
tu krásu spatřil jsem,... né dlouze, snad život za ní bych i dal.
Já povzdychl si v koutku duše, že krása není jediná
a možná,... řeknu trochu suše, pokrčil jsem i ramena.

Já pochopil jsem v pravou chvíli, že krása patří přeci všem
tu hvězdu, já v tuto chvíli ukázat chci lidem všem.
Já věřím , že mně pochopí, ten kdo na jevišti stál,
tu slávu nikdy nezvěční jen jeden zrak, leč plný sááál.

Já nechtěl jsem jí pro sebe, to sobecky mi znělo,
nééé já již dávno pochopil...
tu krásu štěstí,lásky,touhy, že sdílet by se mělo.

o5ja