Pod polštářem

Na posteli pod polštářem,
tam na bílém povlečení,
leží pero s kalamářem
k utajení předurčeni.

Ach, zachovej si vážnou tvář,
věnuj mi slovo pochopení.
S černou tuší kalamář,
vytažen jest po setmění.

Tak napiš mi na záda
tou tuší jen pár řádků,
pro chtíč budiž návnada.
A z vína odstřel zátku.

Naplň mi číši po okraj
a zazvoň tou svou o tu moji.
Ještě chvíli tu hru hraj,
ač dávno je po boji.

Však přesto já tě prosit musím,
'bys to pero do ruky vzal.
Sic se pod tvou vahou dusím,
jen pokračuj v psaní dál.

Jen napiš tam slovo "růže",
co vína, krve bude směsí,
až pak přidej kapku tuše -
- ten tvůj pohled...
..........Proč mne děsí?
..........Jdi ode mne pryč!

* * *

Snad jednou zvyknu si
na ten palčivý chtíč,
oheň, co v tobě plál,
když opět sis mě vzal.

Bez tuše a bez růže.
Bez krve - ne poprvé...