O ztrátě chuti do života

Oči se lesknou průzračnými slzami,
nedívej se na mě,
zůstal jsem sám.
Sám se svým příkořím, se svými křivdami,
a tebou živote,
já pohrdám.

Ve znalosti učených a dobrých rad,
chtěl jsem Tě lásko,
jen milovat.
Život si s osudem dovolil hrát,
tiše mě hýčkal,
pak přišel chlad.

Jednou jsi na hoře, jednou zas dole,
točím se točím
v osudném kole.
A jak při sazce nebo jiném tažení,
cítím tu bláhově
svůj život zmařený.

Sny jsou smeteny vlnami tsunami,
které se táhly,
kradli se za námi.
Kde byla láska, číhali s kušemi,
není už síly,
bojovat na zemi.

Padl jsem na zem,
zbitý až hanba,
kradnu se očima za nebem.
Vzdávám se života,
jak vetchá baba,
snad budu v nebi nalezen.