Hvězdičky

Nejsou sebou
jen okolím,
rty je zebou,
jsou čímkoli.

Prostírané davu vkusu,
naivně jak na ubrusu,
touží po obdivu davu,
nelámou si s ničím hlavu.

Jen tady a teď existuje,
záře světel je přitahuje,
jak můry ke svíčce letí :
nespalte si křídla, děti !

Jíst jen salát,hlídat si deka,
nezaváhat, dokud svět čeká.
Mládí je deviza, tou musí platit,
utíká rychle, kůň bez opratí.

Stojí to za to, život neprožít ?
Jenom chtít mít – a nic neplatit ?
Zůstat dlužnicí svojí duši ?
Stojí to za to ?

,,Ale, že mi to sluší ?!“