Zádušní mše
Zádušní mše
a poslední na co se zmůžu
zůstane nevysloveno
"ani jsem ho neznal"
říkám v duchu větu
která se nehodí
to jen jedna dáma zkontrolovala límec u svého saka
a pak loktem upozornila svého muže
na dávnou rodinou známou
"každý jednou umře"
opakuji si další ze zakázaných vět
a držím deštník
a pozoruji starého muže
jak ho spouštějí do země
a tu paní co podepírají rameny
aby se nesklátila k zemi
když se třepala
a plakala
a všichni byli zarmouceni
ve smutku pozůstalých
ve hřbitovním tichu
a neutichajícím pláčem vdovy
kdy jsem si posteskl
nad jedním dalším
zmařeným dnem
.
Komentáře (19)
Komentujících (17)
Doporučit
Tisk
nekamenujte mne prosím - ale na pohřbu otce mýho táty jsem plačíc (ne nad ztrátou ale nad zjištěním) tátovi pošeptala - "ani jsem ho neznala" (a to jsme vídali často)Odpověděl - hrozný je, že já taky ne!
06.06.2008 23:22:00 | alinea
Moc dobře vykreslený obyčejný,prchavý okamžik,který se nám mihne před očima. A na chvíli nám z mysli vytane pár myšlenek a uloží se tam pár postřehů.
07.10.2007 17:11:00 | s.e.n
Nevím, jak chápat ten konec... Proč si nevážit posledního rozloučení... i v přeneseném významu.
02.10.2007 22:04:00 | Koprtinka
Líbí se mi Tvá zakázaná věta : každý jednou umře.
Těžko se s ní vyrovnáván..
02.10.2007 19:48:00 | Lucijena
Taky by jsme nechtěla, aby se lidé na mém pohřbu přetvařovali. A vůbec, nejradši bych se jen tak rozpustila na hladině
... ;)
02.10.2007 18:57:00 | prostě Zuzana
hezké, smutné, pravdivé...kdybychom měli plakat nad každým zhaslým lidským životem...nebo "jen" nad každou smrtí v našem okolí (známí, sousedé, kdokoliv) tak bychom život prožili v slzách
02.10.2007 09:35:00 | Pazdi
každý den někdo a něco umírá... a pokaždé je toho škoda... nebo téměř pokaždé... ;)...
01.10.2007 21:18:00 | prostějanek