Jenom člověk...

Rybka v moři očích tvých,
slza stéká po tváři,
v srdci topící se hřích,
jako pero v kalamáři.

Vzhlížíš k nebi, marně doufáš,
že ti někdo odpustí,
často v noci se sám touláš,
kra na srdci, ta se ale nerozpustí.

Můžeš hořet v plamenech,
mrznout v kostce z ledu,
zlé sny co ve snech,
neznají ohledu.

Radím nezoufej si,
nenech hříchy bolest mít,
jako já, i ty člověk jen jsi,
tak nauč se s tím žít.