Ach žížalíčku

Opravdu lituji toho činu.
Přesekl jsem žížalu krumpáčem.
Nevědomky, ale je to vražda.
Mám na tom zločinu vinu?
Mohu spát klidným spánkem?
Chci vědět, jaká je pravda!

Mohla mít malá žížalátka,
mohla žít dlouho zkrátka.

Teď dva její konce,
hnijí v žáru slunce.

Třeba i mě jednou něco setne.
Nějaký krumpáč nebo automobil.
A pak řeknu si, ach žížalíčku,
kdybych kop tenkrát o kus vedle,
třeba bych sám dneska žil.
A nehnil na sluníčku.