Má duše

Temná Luno noci,
proč ještě bdíš nad cestou mou?

Má duše černá je.

Jak zvířená oblaka prachu,
nezkoušej pochodní tnout
mé rozbouřené moře.

Má duše černá je.

Úsvit dalšího dne,
ani slzy stékající
nebeskému poutníkovi
po bledé líci.
Ne, již nikdy nic nezakryje

mou duši, jenž černá je.

Otři tvář do srsti vlkodlaka
než ze mě život moloch vysaje.
Ne, už se neschovávám za oblaka..

Má duše černá je.

Ostřím si ostří
zatímco mezi mraky pohasla poslední naděje.

Ó, jak má duše černá je!!