Povzbuzení
Kde vidím dítě naše,
naše pýcha, naše chlouba.
Vždyť bolí ho slova Vaše
a stává se z něj jen zloba.
Každý nadává zbrusunově,
neznámně, vždyť co je neznámo,
jen podlézavé podzimní ráno,
jenž neznámostí straší na okně.
Jako med vtéká k nám
a my otevíráme dveře.
Ať vypadne ten kmán,
než naše řeč, bude řeč zvěře.
Vyprávějte příběhy naše,
vždyť jazyk náš je neznámá kaše!!!
Komentáře (0)