Osud

Jednou jsem šla po louce
a viděla dva orli ploužící se vzduchem.
Létali v té nekonečné délce
a mě došlo, že jsem to já se svým osudem.

Je u mě každou vteřinu,
všechno už do sebe zapadá.
Dává pozor, zda vše jde podle plánu,
zda mám být kráska nebo šereda.

Tenkrát jsme byly ještě ptáčata,
ale proč jen já stárnu?
Stále mi nedošla ta podstata života
a já nevím, na jakou se mám přiklonit stranu.