Po stopách

Po topách

Ve svahu hor těch,
se uklání duby,
u kořený hustý mech,
smrt tam není jak plnný měch,
ale drkotá zuby.

Kořeny, kmeny, koruny mlčí,
pouze duši lesa,
mezi kusy krvavho masa,
se křižují stopy vlčí.

Lidé zde nosí stříbrnný lem,
to prokletá zem,
kde neroste len,
jen o životě hasne sen.

Měsíční svit splétá zářivý rubáš,
když tento ciferník bledých hodin,
už ukradl mnohé syny svých rodin,
chceš poznat moc, tumáš - raf!!
***
Dnes už Jeseníku vládne smrk,
ale to prokletí?
Nechme se překvapit,
ale z dálky slyším vytí,
jsme lid vlka...a vlci,
to ví!