Děs úpadku

Děs úpadeku

Nebojím se temné noci,
která je neštěstí ku pomoci.
Nebojím se hřbitova černého.
Nebojím se smrti pomocníka věrného.

Bojím se toho, kdo může tu být,
co černé umysli může mít.
2006 dlouhý věk,
za vše může člověk…
Já bojím se lidí hlavně však jejich nelidskosti,
že zlámou mi kosti.
Těch co donutí nás padnout k zemi každou chvíli,
co zabila v nás kouzelné víly.

My a šťastný věk,
to by se člověk lek…
Když temnota všude kolem,
kde štěstí je dolem…

Jen tak čára letem,
kde peníze hýbou světem,
kde dospělí můžeme být,
A pravdu svou mít,
jen když se to hodí.

Tam kde se pravda a lež za ruku vodí.
Já bojím se, že svět mě zničí,
že past neúspěchu už líčí.
Já bojím se, že nebudu moc vstát
a na stejnou cestu se dát…
Já děs mám z úpadku víte,
to je pro mě jako lité…