pro mamku

Bilá stránka
noční shánka.
Bílá, noční
jako lampa co hoří celou noc
jako láska a její moc.
Moc plná lásky
touha skrytá v duši.
Duše
Může?
Může milovat vlastní matku?

Nohy, co chodí dál
ruce, mají mě rádi?
Tělo, co citi se jako král,
ona, co nemá ráda hady.
Had,
co po zemi se plouží,
co po bílem masu touží.
Nohy,
co tancují po zemi,
co rosu po ránu najdou mi.
Ruce,
co střílí pohlavky,
co obracejí listy pohádky..

Chceš cítit to co ja?
Chceš cítit to co duše má?

Duše,
plná citu tvých,
plna tvojich pých
Pyšná,
co stojí za pultem,
co má oko za koltem.
Slušná,
co vždy pozdraví,
co se vždy spravně upraví.
Dáma,
co má děti,
co zbirá od růže květy.
Matka,
co nemá sílu bojovat,
co nechá svůj stesk v bytě kolovat.
Páv,
co pyšní se svým peřím,
co vynadá i špatným dveřím.
Cvrček,
co běhá po poli,
poptá se každého co ho pobolí.
Včela,
co litá nad květy,
co miva svět v sobě ukrytý.
Děvka,
co cpe se mezi chlapy,
co starou lásku vždycky slepí.
Matka,
co neslyší problemy,
co vyzraje nad tremy.
Manželka,
co hledá ještě závazky,
co by dala za lásky.
Láska,
co nemá sílu dál si hrát,
co by chtěla duše ješte dát?
Dar,
co leží davno na stole,
co sedi a modli se v kostele.
Kostel,
prázdny, tichý a ..
Život..
jako chvilka na světě,
pupen co ještě vykvete,
jako otec matka
ne moc sladká...

Lidé,
co nevšímaji si vůbec děti.

Termoska na kávu
co čeka až se někdo napije,
člověk vydává jen kopie..

Okamžik,
co trvá tak dlouho jak jen budeš chtít.
Kopije..
co človek hledá?
MÁ to před nosem..
Ukrást se to přece nedá..nebo jo?
Nečekej
co ti zivot prinese.
Na nic nehleď,
někam tě už donese.
Tak už bojuj
nebuď sama,
nebojuje se jen když je trema.
Okamžik,
co trvá celý život a neskončí
když se s tebou smůla neloučí.
Když nemáš sílu dal už žit
jinde štěstí musíš mít...
Okamžik,
co v živote tak letí.