Můj život

Přemýšlím, co nám teď zbylo,
Méně než by nám bylo milo.
Co skrývalo se v upřímnosti?
Zlo, hnus, bolesti až dosti.
Vědět co tím bude způsobeno,
Neřekli jsme, co bylo vysloveno.
Jasnější více není,
Nebylo špatné utajení,
V něm vypadal náš život jak sen,
Teď oči pro pláč zbyly mi jen,
Vidí je každý není to milé,
Neskrývají je růžové brýle.
a nyní jsme
Uzavřeni každý ve svém světě,
Schováni sami v nedořčené větě.