Nejlepší kamarád

Jako první se mě ve školce zastal,
"pojď si se mnou hrát",
upřímně - tou nabídkou mě dostal,
netušila jsem, že by chtěl být kamarád.

Po té, se z nás stali ti nejlepší kamarádi,
nedbali jsme protestů ze spolužáků strany.
I ve škole jsme si pomáhali,
krok bez sebe neudělali.

Vždycky mě utěšit dokázal,
vzlykat do ramene nechal,
k vůli mě brečet si zakázal,
řekl: za Tebe bych i dýchal.

Když jsem se mu podívala do očí,
věděla jsem že mě má rád,
usínala jsem mu v náručí,
byl to víc než jen kamarád.

...Přítel na věky věků...

Jen on mě dokázal rozesmát,
sílu šťastně žít dál dát.

Neměla jsem naději,
on mi ji dal,
odpočívej v pokoji,
proč mi ho osud vzal?

S ním jsem zažila,
snad ty z života nejkrásnější chvíle.
Přála bych si však, aby to trvalo déle.

Ona to všechno zničila!
Jeho holka naše přátelství zabila.
Prý "ona za to nemůže, jenom žárlila"

Tak si za ní běž!
Když mě už nepotřebuješ.

Teď ona poslouchá konejšivá slova.
Tvé něžné objetí si užívá.

***

Je to už rok
a stále mi chybíš.
Neudělám bez myšlenky na Tebe ani krok.
A ty se mi divíš?

Chybí mi Tvůj úsměv,
Tvé objetí medvědí,
Tvůj pohled hřejivý.

...Vrať se mi!...