Když se kaboní...

Opět se dnes chmuří nebe,
nevlídno a sychravo,
spolu s chladem,
všechny smysly zebe....

Vlezlý navlhlý vítr,
i do našich duší
navál černé stíny,
snad z propastí času,
pojednou se vynořily,
příšery a nasbírané splíny...

Vyděšená, kličkuji a prchám,
před temnými kouty,
jasnou modrou klenbu hledám,
a pevné opěrné sloupy...

Ve svém nitru hledám slunce
hledám ten pohodový jas,
tápavě napřahuji ruce,
ty chvíle snad zažil každý z vás..

Nezbývá než bojovat,
s peklem, s ďábly,
bojovat s nimi,
všemu temnu vyhlásit válku!
Optimismus ať zavládne nyní!