Miluji

Miluji vítr, který rozfoukává mé vlasy,
je svobodný a má volnost, kterou bych tak chtěla.
Miluji sníh, vždyť bílý je jak nejkrásnější perla,
a třpytivý jako cit, ne peníze, které nejradči bych neviděla.
Miluji slunce, jak vyzařuje svou nevymírající energii tepla, a dodává spoustu světla, které zahřívá mou duši.
Miluji bouři, hromy, blesky, jak protínají nebe,
dodávají mi nezkrotnou sílu, která je jinak ve mně uzamčená.
Miluji vodu, řeky, potoky a moře,
plynou jako čas, kterého je vždycky třeba.
Miluji hvězdy, jsou jako korálky rozsypané po podlaze,
co princezně té spadly z čela.
Miluji měsíc, jak v noci svítí do snu,
a taky nov a úplněk, ten ve tmě udává mi cestu.
Miluji vzduch, ikdyž už moc čistý není,
jen díky němu mohu žít, a to se přeci cení.
Miluji krásu, vždyť není nic krásnějšího,
než vnitřní krásy lidského těla.
Miluji stromy, jak kdesi v lese stojí
a svou řečí - šumem si tak tiše povídají.
Miluji přírodu, ona sama ja jak panna čistá,
a já mám strach jí ničím neublížit.
Miluji květiny, co rostou v přírodě,
a zvláště kopretiny na mé zahradě.
Miluji tebe, jsi pro mě celý svět,
jsi pro mě život, škoda že jednou nebudeš.
Ten život miluji, je to dar, který musím zplna využít.
Nechci tu možnost promarnit.
Miluji déšť, jak jeho kapky zemi máčí.
Tak co chceš víc!? Vždyť jen milovat stačí.