Rondel

V temném rondelu,
tam dívka stála.
Vlasy rozpuštěné měla,
a cigaretu,rozžhavenou doběla.
Tu ji míjí chlápek,jdoucí ulicí,
lamentuje nad bolavou palicí.

Moc,moc se přepil,
u chodníku dřepil.
Do kanálu vyzvrátil vše,
co pojedl během podivné mše.

Ženština,povíce mužná,
hnedka je blijícímu mírně družná.
Použije své jemné karate,
pohlédne do tváře.
Ha! Ty opate!
Osvítí ji ta příšerná záře.

Milý,zlatý,
jak to,žes'tak spitý.
Jako správný opat,
máš pomáhat hroby kopat,
abys mohl později
uložit zde své bratří a sestří,
nalezené v koleji,
nedopatřením těch tří.
Tří sebevrahů,co chtějí život si vzít,
a alespoň v hrobě po hromadě být.

Hle,už vidím mou kapelu.
Musím běžet.
Čekají na mne v rondelu.
Vás tu asi nechám ležet.